O architektuře

O architektuře

Sociálnědemokratická architektura… ale co to vlastně je?

Stranická sídla, jistě.

Z hlediska uměleckohistorického jde o stavby různých slohů. Najdeme mezi nimi baroko a klasicismus (Lidový dům v Praze), neorenesanci (Lidový dům v Plzni, tzv. „Peklo“, či Dělnický dům v Kladně), secesi (Dělnický dům v Ostravě-Mariánských horách), klasickou modernu (Lidový dům v Kladně, zvaný později „Hornický“) nebo modernu přerůstající ve funkcionalismus (Dělnický dům v Hradci Králové, tzv. „Střelnice“).

Jejich právní status býval různý. Domy bývaly v majetku družstev (zřízených jako spotřební či výrobní, ale někdy zřízených přímo k jejich výstavbě), nebo sociálnědemokratických podniků (např. tiskařských podniků, které zároveň vydávaly noviny, časopisy, knihy).

Stejně různorodé bývaly jejich osudy. Někdy šlo o stavby zakoupené „z druhé ruky“ a postupně adaptovány pro stranické potřeby (např. Lidový dům v Praze). Někdy byly vystavěny přímo na zakázku (např. Dělnický dům v Hradci Králové, tzv. „Střelnice“). Někdy byly vystavěny, ale ještě v průběhu existence strany opět ztraceny (např. Dělnický dům v Semilech, který místní znají spíše jako Sokolovnu).

Společné ale byly všem stranickým sídlům jejich funkce. Byla to nejen administrativní zázemí nebo hospodářské prostory, byla to také centra společenského života. Snad každý Lidový či Dělnický dům měl restaurace a sály pro umělecké i zábavní produkce. A s postupem času přibyly tělocvičny, kina, knihovny a knihkupectví, ale také třeba hotelové prostory.

Stranickými sídly však pro nás sociálnědemokratická architektura nekončí. Součástí sociálnědemokratického milieu byly a jsou odbory. Připomene vám to třeba prvorepublikové sídlo Odborového sdružení československého v Praze na Perštýně, odborový dům v Moravské Ostravě (Palác Elektra) nebo dům v pražské ulici Ve Smečkách, kde byl v 19. století založen první český odborový spolek, spolek typografů. Kdyby lidé čekající každý den frontu do Lidové jídelny v Praze na Těšnově pozvedli oči, zjistili by, že stojí před budovou někdejší sociálnědemokratické Velkonákupní společnosti družstev. A co teprve desítky hospodářských podniků, prodejen nebo činžovních domů jednotlivých sociálnědemokratických družstev, ať už výrobních, spotřebních nebo stavebních (např. pražská Rovnost či pardubická Budoucnost).

Sociální demokraté ovlivnili tvář českých zemí též mnoha veřejnými stavbami, skrze instituce, v nichž zasedali jako odborníci i jako reprezentanti zájmu. Někdy přispěli jen drobným dílem, jindy mocně, někdy byly iniciátory, jindy jenom nebránili ostatním. Příkladně po Praze. Budova Ústřední sociální pojišťovny, v níž dodnes sídlí Česká správa sociálního zabezpečení. „První český mrakodrap“, tedy budova Všeobecného pensijního ústavu, dnes sídlo ČMKOS. Budova Úrazové pojišťovny pro Čechy, kterou si mnozí ještě pamatují jako sídlo Státní plánovací komise a dnes tam najdete Úřad městské části Praha 7.

To však mluvíme o jednotlivých stavbách. Můžeme ale najít i pozoruhodné příklady sociálnědemokratického urbanismu. Ve městech jako Plzeň nebo Moravská Ostrava stojí za sociálními demokraty meziválečného období nejen mnoho veřejných staveb, od elektráren přes nemocnice až po krematoria, ale také bytové komplexy, parky, řešení celých čtvrtí.

Konečně, sociální demokracie nebyla nikdy jenom struktura a systém, byli to zároveň také jednotliví lidé. Lidé, kteří někde bydleli, někde pracovali, někde se scházeli. Bydleli ve vilách, činžovních domech, dělnických koloniích i v nouzových koloniích, pracovali v továrnách, kancelářích i statcích, scházeli se nejen ve stranických sídlech, ale také po místních hospodách a kavárnách.

To všechno jsou hmotné stopy sociálnědemokratické myšlenky. To všechno nám mimoděk odpovídá na otázku, odkud kráčíme. Až se důkladně rozhlédneme po celé České republice, budeme na ní moci odpovědět.

A budeme si moci položit i další otázky. Třeba: Měli sociální demokraté větší uměleckou odvahu jako stavebníci soukromí či veřejní? Bývala sociálnědemokratická architektura na výši doby svou funkcí, či dokonce hleděla kupředu? Je něco specifického na „sociálnědemokratické architektuře“, co by ji odlišovalo od architektury jiných myšlenkových proudů své doby?

…a jak se do architektonické tváře České republiky zapisují sociální demokraté dnešní?

Vložte místo