Svátek práce na Prvního máje byl nejen v českých zemích jedním z klíčových momentů sebeuvědomění i sebeprezentace dělnického hnutí, boje za důstojné pracovní podmínky a lidská práva širokých společenských vrstev. Svátek byl poprvé vyhlášen ustavujícím kongresem Druhé socialistické internacionály v Paříži v roce 1889 jako celosvětová dělnická generální stávka za dělnické požadavky, především pak osmihodinovou pracovní dobu. Akce se měla konat následující rok a symbolicky měla připomenout krvavé potlačení stávky dělníků v americkém Chicagu v květnu 1886. Organizace této akce se coby součást Druhé internacionály v českých zemích chopila tehdy se obnovující Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická. Po 80. letech 19. století, které se v habsburské monarchii nesly v duchu potlačování dělnického hnutí a pronásledování sociálních demokratů coby organizátorů tohoto hnutí, představoval První máj 1890 symbolický předěl znamenající obrovskou masifikaci dělnického a s ním neodmyslitelně spojeného sociálně demokratického hnutí a znamenal etablování sociální demokracie jako reálné politické síly a strany, která s postupnou liberalizací již není pro režim vysloveně protistátním prvkem, ale regulérním politickým konkurentem.
Jakkoli měšťanstvo vzhlíželo k 1. květnu 1890 s obavami z revoluce, tento den nic takového nepřinesl. Naopak přinesl obrovské úspěšné manifestace, nově nabité sebevědomí dělníků, jasně uchopené politické požadavky na zkrácení pracovní doby, vyšší mzdy a všeobecné volební právo, a to i pro ženy. Tam, kde místní úřady dělnické stávky a tábory lidu nepotlačovaly, nedošlo k žádnému konfliktu, ale k pozitivním oslavám dělnictva přecházejícím v lidové slavnosti. To zásadním způsobem přispělo k postupné proměně širšího veřejného mínění, tedy zejména měšťanstva, vůči sociálně demokratickému dělnickému hnutí a jeho požadavkům. V českých zemích svátek symbolicky navazoval na tradiční oslavy jara, lásky a studentstva, i proto Svátek práce velmi rychle zapadl do tradiční festivity. Význam tohoto svátku postupně pochopily i ostatní politické strany, které na tento den také začínaly organizovat svoje politické sešlosti spojené s následnou zábavou. Dodnes je První máj jedním z politicky nejživějších svátků ve veřejném prostoru a nepochybně za to vděčí tradici se stále aktuálními požadavky např. na adekvátní proměny pracovních podmínek a rozšiřování politických a lidských práv.
Nejsymboličtějším místem paměti v českých zemích spojeným s tímto svátkem je nepochybně Střelecký ostrov v Praze. Atmosféru první prvomájové manifestace v Praze s táborem lidu na tomto ostrově nezapomenutelně ve svém fejetonu Máj 1890 vylíčil Jan Neruda. Od roku 1890 je tak Střelecký ostrov neodmyslitelně spojen s odkazem Prvního máje a stejně tak s dějinami české sociální demokracie.
V Praze i jinde v českých zemích je ale s tímto svátkem spojena řada dalších míst, která stojí za to si připomenout:
Hostinec U Pštrossů (Praha, Pštrossova 24)
Pštrossova ulice nese jméno tamního rodáka a kožedělného továrníka Františka Václava Pštrosse, který od roku 1861 do své smrti v roce 1863 působil jako pražský purkmistr. V této ulici se stál dnes již zaniklý hostinec U Pštrossů, ve kterém sídlil v roce 1884 založený „Politický klub českého dělnictva v Praze a okolí“ (v roce 1890 přejmenovaný na „Politický klub dělnický v Čechách“). Patrně nejvýraznějším členem klubu byl anarchista, vydavatel a také sociálně demokratický delegát pařížského kongresu II. internacionály v roce 1889 Vilém Körber. Klub v letech 1889 a 1890 vytvořil klíčové pražské zázemí pro probuzení sociálně demokratického a dělnického hnutí a pro organizaci prvomájové manifestace v roce 1890.
S prvomájovým hnutím si z pražských ostrovů spojujeme primárně Střelecký ostrov, nicméně již od roku 1891 se významným prostorem pro konání dělnických táborů lidu na 1. května stává také ostrov Štvanice neboli Velké Benátky či Velký ostrov. To souviselo jednak s rostoucí silou dělnického hnutí, kdy Střelecký ostrov nemohl pojmout všechny, kdo se chtěli dělnických manifestací a oslav zúčastnit, tak také se štěpením dělnického hnutí. Ještě před vznikem samostatné národně socialistické strany vznikla národně socialistická frakce uvnitř sociálně demokratického hnutí, která si přála dělnický svátek oslavit více v národních barvách. V roce 1891 se tak na Štvanici konal první nacionálněji pojatý dělnický První máj. V následujících letech pak ostrov obsazovali sociální demokraté a s nimi sympatizující dělníci. Po vzniku samostatné národně socialistické strany se hlavním místem jejich prvomájových manifestací stal Žofín coby místo spojené se symbolikou konání Slovanského sjezdu roku 1848 či pravidelnými slavnostmi spíše národně orientovaných pekařských dělníků. Slavnosti na Žofíně nacházejícím se nedaleko Střeleckého ostrova pak navíc symbolizovaly již ostrý politický boj národních socialistů se sociálními demokraty. Vrcholem bojů o dělnické slavnosti se následně stal i pravidelný souboj obou stran, které ostrovy si u obce předem pro svoje slavnosti zarezervují. Tak se v roce 1898 národním socialistům podařilo pro První máj obsadit i Střelecký ostrov a sociální demokraté museli na Štvanici. Výběr uvedených ostrovů byl záměrný, jelikož představovaly ohraničená prostranství, aby se dělnické tábory nedostávaly do konfliktů s měšťany a dále z logistických důvodů (snadná dostupnost z významných dělnických obcí a čtvrtí).
Národní divadlo (Praha, Národní)
Národní divadlo si s dělnickým hnutím spojí asi málokdo, naopak představuje primárně symbol českého národního hnutí a vzestupu měšťanstva. Přesto i Národní divadlo přispělo v rámci prvomájového hnutí k začlenění dělnického hnutí do českého národního společenství v době, kdy se do značné míry otupoval revoluční étos dělnického hnutí vůči společenskému zřízení na přelomu 19. a 20. století. Od r. 1898 se zde až do roku 1914 vždy v předvečer 1. máje na 30. dubna konala dělnická představení, kterým předcházely slavnostní dělnické zdravice.
V parku mezi Střelnicí v Pisárecké ulici a pavilonem Anthropos se konaly dělnické prvomájové slavnosti v Brně. První máj roku 1890 je připomínán několika pomníky v těchto místech. Účastnilo se ho na 40 tisíc dělníků, tedy představoval manifestaci téměř srovnatelného rozsahu s pražskými prvomájovými manifestacemi.
Restaurant Městský lesík a Belvedere (Liberec, Lidové sady)
V sousedství liberecké zoologické zahrady se nacházejí Lidové sady. V nedaleké lokalitě přímo u tehdejšího Baierova (dnešního Jizerského) potoka byl v roce 1873 vybudován rozsáhlý zahradní restaurant Městský lesík, který za normálních okolností dokázal pojmout i 3 tisíce hostů. Přímo v Lidových sadech na místě dnešní budovy Lidových sadů pak byl o rok později vybudován další rozsáhlý restaurant Belvedére. Obě místa tak sloužila jako místa pro konání velkých společenských akcí, a to i včetně dělnických táborů lidu při prvomájových slavnostech. 1. května 1890 se zde v jedné z největších dělnických manifestací v českých zemích shromáždilo 16 tisíc dělníků. Je třeba upozornit, že se jednalo převážně o dělníky německé národnosti, neboť Liberec (Reichenberg) byl až do konce války složen z převážně německého obyvatelstva. Vedle dnešní budovy Lidových sadů je umístěn památník této události. Původní stavby dnes již nestojí.
Kasárna 88. c. k. pěšího pluku (Beroun, U Kasáren 193)
Prvomájové manifestace organizované před první světovou válkou sociálními demokraty mívaly napříč českými zeměmi velmi různé podmínky, a tedy i průběh. Často záviselo na příslušných místních úřadech, jak moc konfliktně, nebo naopak poklidně, tyto akce proběhly. Přes revoluční étos mívaly prvomájové dělnické tábory charakter politicko-manifestačního setkání s rezolucemi, které následovaly různé formy dělnických lidových slavností a veselic. Konflikt tak paradoxně vyvolávaly spíše právě příslušné místní orgány. Příkladem takové situace byl zákaz prvomájového tábora v Berouně v roce 1904 pro údajné ohrožení klidu a pořádku. Na to berounští sociální demokraté ohlásili změnu programu a svolali tábor dělníků přímo na nádvoří kasáren 88. c. k. pěšího pluku. Okresní hejtman se toho zalekl a začal s pořadateli vyjednávat, až jim ustoupil s tím, že si mají svolat tábor jinam, že jim ho povolí, kde budou chtít.
Hostinec U Zlatého křížku (Plzeň, Nádražní)
Na začátku 90. let 19. století plzeňské okresní hejtmanství patřilo k úřadům, které k sílícímu dělnickému hnutí přistupovaly skeptičtěji. První prvomájové oslavy tak v Plzni byly povoleny až v r. 1892, a to za podmínky, že se nebude konat průvod a místa konání tábora nebudou vyzdobena socialistickými symboly. Dělnický tábor byl uspořádán v zahradě hostince U Zlatého křížku a účastnilo se ho přibližně 3 tisíce osob. S rozšiřováním infrastruktury tento objekt zanikl.
Anglický dvůr (Plzeň, Palackého náměstí 9)
Dvůr na adrese dnešního plzeňského Palackého náměstí nazývaný Pošta a později Anglický dvůr posloužil jako místo dělnického tábora lidu na Prvního máje 1893. Ke 4 tisícům dělníků tehdy promluvil také T. G. Masaryk, který se zde postavil za klíčový požadavek dělnického hnutí v podobě osmihodinové pracovní doby.
Lesík Hvězda (Kladno, Sletiště)
V lesíku Hvězda v okolí stejnojmenné zahradní restaurace se koncem 19. století konávaly různé sportovní a veřejné společenské akce kladenských obyvatel. Jedná se o prostory dnešního sportovního areálu Sletiště, které tehdy ještě ležely mimo území Kladna. V roce 1890 zde proběhla velká prvomájová oslava. Organizace kladenských dělníků však byla trnem v oku okresního hejtmanství, které prvomájové slavnosti v následujících letech zakazovalo, což přispělo k výraznému nárůstu stávkového hnutí na Kladně, zejména vždy ve dnech okolo 1. května.
Náměstí starosty Pavla (Kladno)
Hlavní kladenské náměstí nese jméno prvorepublikového sociálního demokrata Františka Pavla, který byl od 1. dubna 1938 do 8. června 1939 starostou tohoto města. 8. června 1939 byl zatčen nacisty a odvezen do věznice v brněnském Špilberku, kde zemřel (uvádí se, že byl ubit a vyhozen z okna, nebo po vystavení násilí spáchal sebevraždu skokem z okna).
Náměstí bylo ale také místem různých manifestací dělnického Kladna. V roce 1920 se zde konala prvomájová manifestace ještě v organizační režii sociální demokracie, nicméně již předznamenávala rozštěp strany a vznik KSČ. Hlavním řečníkem k padesátitisícové manifestaci byl Antonín Zápotocký, který se zde v důsledku zklamání z prvorepublikového vývoje jakožto představitel tzv. levicové frakce sociálně demokratického hnutí přihlásil ke komunistické III. internacionále.
Text pro projekt LidovéDomy.cz zpracoval David Pavlorek.
